Naposledy vítejte

Na webu HCPP24 stálo velkým písmem: For the very last time, welcome to the Hackers Congress Paralelní Polis! Když se s vámi konference loučí dřív, než začne, je to zvláštní pocit. Rok a půl nato, 2. března 2026, se v Dělnické 43 definitivně zamklo. Majitel budovy už nechtěl mít v baráku nic, co voní po kryptu.

Tohle není nekrolog. Nekrology píšou lidi, co stáli na pódiu. Já jsem stál za ním.

Salát jako vstupenka

Paralelní Polis jsem začal objevovat někdy v roce 2018. Bitcoin-only kavárna, coworking, přednáškový sál, lidi, kteří brali kryptoanarchii vážně, ne jako marketingový termín. Po roce okounění jsem tam v říjnu 2019 přišel na svůj první Hackers Congress — HCPP19, téma Opt-Out — spolu s partou z Parallel Garden a jejich akvaponickou kostkou na saláty.

Mám pocit, že jsem byl dost přesvědčivý. Tím jsem myslel salát. Zpětně si nejsem jistý, jestli ostatní mysleli totéž.

Od toho roku jsem nevynechal ani jeden ročník až do konce: 2020 Digital Totality (covid, hybrid, HCPP TV), 2021 Chaos (menší, privátnější formát), 2022 Last Shot, 2023 Resistance (desátý ročník, Stallman), 2024 Hardcore (jedenáctý, poslední). Role se mi za tu dobu posunula od dobrovolníka přes koordinaci dobrovolníků a runnera až k technice prodeje vstupenek, signage na místě a technice stage. Přesněji: role se mi nabalila. Nikdo mi nikdy nic neodebral.

Vstupenky: pretix, BTCPay a dva lidi, kteří odmítli přestat

Na HCPP se v kryptu platilo všechno. Vstupenky, bar, kafe, merch. Fiat tam nedával smysl a nikdo se na něj neptal. To zní hezky v manifestu, ale někdo to musí zapojit.

Tehdy platilo, že když chcete prodávat vstupenky za bitcoin bez prostředníka, máte na výběr dvě nezralé věci a musíte je spojit dohromady.

Pretix byl v té době slušný nápad s ostrými hranami. BTCPay Server byl ještě horší. Dohromady to dávalo systém, který fungoval přesně do chvíle, kdy ho někdo zkusil použít.

Rozdělili jsme si to jednoduše. Já jsem kopal do techniky — do našeho VPS, do pretixu, do toho, aby ty dvě věci spolu vůbec mluvily. Katka, organizátorka HCPP, kopala do lidí, kteří BTCPay vyvíjeli. Kopali jsme tak dlouho, až z toho byla poměrně fungující záležitost.

Kostlivci ve skříni tam samozřejmě zůstali. Vypadávali postupně v průběhu let, vždycky v nejméně vhodnou chvíli, jak už kostlivci mají ve zvyku. Ale ten systém — to spojení, které vzniklo z tvrdohlavosti dvou lidí — dnes odbavuje Dark Prague a obecně všechno pod dark.events, které po HCPP převzaly štafetu.

Budova skončila. Vstupenkový systém ne. Beru to jako drobné zadostiučinění.

Dobrovolníci: nekonečná štafeta

Koordinace dobrovolníků má jeden základní problém a ten problém jsou dobrovolníci.

Zkoušeli jsme to nejdřív přes skupinu na Signalu, později na Telegramu. Teorie: všichni v jedné skupině, všechno vidí, všechno funguje. Praxe: kdo má zrovna práci, skupinu nečte, protože má práci. Kdo práci nemá, je většinou tak unavený, že ji nečte taky. Skupina tak spolehlivě informovala jen lidi, kteří nebyli na místě.

Zbyla jediná funkční metoda: najít prvního dobrovolníka, který vypadá, že ho zrovna nikde akutně nepotřebují, a požádat ho, ať mi najde a přivede toho, koho potřebuju. Ten zase někoho potká, někoho pošle. Lidská štafeta bez konce.

Mně to s lidmi nikdy nešlo, takže tuhle štafetu později převzala Marry. Nemám pocit, že by v tom byla o moc lepší než já. Ale aspoň to nebylo moje.

Stage: všechno, co má baterku, ji vybije

Mikrofony se hrozně rády odpojují. A ještě raději se vybíjejí — v půlce přednášky, s důležitým speakerem na pódiu a stovkou lidí v hledišti. Prezentéry jakbysmet. Mám teorii, že zařízení pozná, kdy je na něm nejvíc záležet, a podle toho se zařídí.

Pak jsou speakeři. Konkrétně speaker, jehož laptop měl jako jediný výstup DisplayPort. Zjistili jsme to ve chvíli, kdy měl začít. Deset minut po začátku jeho přednášky jsem přibíhal z Alzy s redukcí. Redukce nefungovala. O tom se raději dál nebudu zmiňovat, a tak to tu ani není.

Co jsem se naučil

Když se dlouho nic nesere, něco je špatně. Tohle je pravda každého event tech týmu. Hodina klidu vás neuklidní. Hodina klidu vás donutí obcházet sál a hledat, co jste přehlédli. Většinou to najdete.

Lidi, se kterými zůstanete na baru do pozdních ranních hodin, dávají největší dýška. Neptejte se mě na kauzalitu. Data jsou jasná.

Prokázat, že něco umím, byla asi největší chyba. Od té doby se mě lidé ptají na otázky, na které neznám odpovědi. Tohle je zákon každé dobrovolnické organizace: kompetence není odměňována, kompetence je trestána dalšími úkoly. Kdo to jednou opraví, opravuje to navždy.

Naposledy

Paralelní Polis skončila v původní podobě na podzim 2024 — sami tomu říkali řízený kolaps. Spolek dál existoval, budova přešla pod coworking Second Culture, který ještě chvíli bral BTC, LTC a XMR. V březnu 2026 skončilo i to.

Ideje z Dělnické 43 přežily budovu — Pizza Day, Dark Prague, lidi. Přežil i ten vstupenkový systém, který jsme s Katkou ukopali. Nezní to jako velký odkaz. Ale když se za pár týdnů někdo přihlásí na Dark Prague a zaplatí bitcoinem a ono to projde na první pokus, bude to trochu i kvůli tomu, že jsme v roce 2019 nepřestali kopat.

A pokud se něco vybije uprostřed přednášky — tak to je taky trochu naše dědictví.